Pivovar Pod Kněží horou ve BzenciPivo země moravské

Suroviny k vaření piva

Pro vaření piva používáme humnový slad, který dodává moravská sladovna v Záhlinicích na Kroměřížsku, a Tršický chmel - moravský, pěstovaný v Tršicích nedaleko Olomouce. Varní voda pochází z bzeneckých luk. Ojedinělý varní postup, použité moravské suroviny a živé pivovarské kvasinky, tolik potřebné pro lidský organismus, dávají našemu pivu osobitou vůni i plnou poctivou chlebnatou chuť... Chuť pravého moravského piva.

Humnový slad

Humnový slad dodává klasická humnová sladovna v Záhlinicích na Kroměřížsku. V nedalekých Kvasicích začal snad jako první na světě se šlechtěním sladovnických ječmenů Emanuel Proskowetz starší (1818–1909). Významným propagátorem pěstování sladovnického ječmene byl František Skopalík (1822 - 1891), rodák ze Záhlinic. V roce 1857, poprvé v celém Rakousku-Uhersku, prosadil scelení pozemků. Působil jako starosta obce Záhlinice celých 30 let, byl poslancem Zemského sněmu Moravského, od roku 1879 poslancem říšského parlamentu. Vždy mluvil česky a oblékal hanácký kroj.

V práci svého otce pak pokračoval Emanuel Proskowetz mladší (1849–1944). Ke šlechtění si vybral starou odrůdu rolníka z Holešova, který ji získal od svého dědečka v roce 1820. Novou odrůdu nazval Hana Pedigree. Tato odrůda se pod názvem Proskowetz Hana Pedigree pěstovala prakticky až do roku 1958 nejen u nás, ale i v zahraničí. Rozhodující úlohu měla jako genetický základ ve světových programech šlechtění sladovnických ječmenů pěstovaných v současné době.

V Záhlinicích začal vařit pivo nově založený pivovar v roce 1895 a o čtyři roky později byl zahájen provoz sladovny. V roce 1925 byl pivovar v Záhlinicích zrušen a strojní zařízení bylo prodáno do Jugoslávie. Sladovna však svůj provoz od svého založení v roce 1899 prakticky nepřerušila a dodnes je zde při výrobě sladu nejvyšší kvality zachováno i původní humnové sladování. Sladovna zpracovává nejkvalitnější sladovnické ječmeny vybraných odrůd jarního dvouřadého ječmene.

Tršický chmel

První zmínka o pěstování chmele na Moravě je z roku 1263 a uvádí pěstování chmele v Kelči, pozdější prameny se zmiňují o chmelařství na Moravě u Vlasatic na Břeclavsku, u Mikulova, v Osové u Telče, u Bouzova, u Vizovic a Dobroměřic, ale později také u Hodonína, v Otaslavicích na Prostějovsku, u Prusinovic a u Koryčan na Kroměřížsku, na Přerovsku v Říkovicích a Radslavicích.

První zmínka o pěstování chmele v samotných Tršicích je z roku 1506. Nová historie chmelařství na tršicku začala v roce 1861, kdy založil chmelnici na pozemku za svým domem pokrokový rolník Hynek Florýk (1834 až 1921). První nepatrnou sklizeň v roce 1862 zakoupil místní sládek pan Kubelka, který se o tomto chmelu vyjádřil velmi pochvalně a doporučil jeho pěstování. Již v roce 1869 vlastnil téměř každý rolník v Tršicích svou chmelnici. Významná ocenění získal tršický chmel na Mezinárodní výstavě chmele ve Fűrstenfeldě ve Štýrsku v roce 1878. V roce 1890 byl již chmel pěstován v 68 okolních obcích na celkové výměře cca 400 ha. V roce 1902 byla plocha chmelnic již 867 ha. Tršické chmelařství stálo však i na pokraji záhuby, a to poprvé za první světové války, poté v třicátých letech v době hospodářské krize a dále v době okupace.

K dalšímu významnému rozvoji chmelařství na tršicku přispěl svou prací prof. Mikuláš Klapal (1900 až 1984), rodák z Velké nad Veličkou. Tršickému chmelařství přispěl především po skončení po skončení druhé světové války, kdy byl pověřen KNV v Olomouci obnovením za války těžce poškozené výroby chmele na Tršicku. Vyhledával nové chmelnicové tratě v tršické oblasti, organizoval výstavbu chmelnicových konstrukcí a sušáren chmele, takže tršická oblast znovu ožila a dostala nový, dobrý základ. Působil jako učitel a později ředitel odborné Rolnicko-chmelařské školy v Tršicích a také jako předseda Zemského chmelařského spolku v Tršicích.

V současné době je tršický chmel zapsán v seznamu českých označení původu jako Tršický chmel-moravský. Specifickou vlastností tršického chmele je jemnost, dokonalý vzhled, jemné chmelové aroma a zlatá barva lupulinu, charakteristická je pak pro Tršický chmel - moravský jemná chmelová vůně.

Pivní kvasinky - Saccharomyces cerevisiae

Saccharomyces cerevisiae (pivní kvasinka) je druh kvasinky z oddělení vřeckovýtrusných hub, která se již od antiky používá při kvasných procesech v pekařství a pivovarnictví. Má se za to, že byla izolována z tenkého biofilmu na slupkách hroznového vína. Buňky S. cerevisiae jsou oválné až kulovité, velké 5-10 mikrometrů. Pivní kvasinka se rozmnožuje speciálním typem dělení, které je typické pro kvasinky - tzv. pučení. Kvasinky jsou bohatým zdrojem bílkovin, vitamínu B a enzymů blahodárně působících na náš trávicí systém. Zlepšují funkci střev a pomáhají při ztrátě chuti, ale pomáhají také při chronickém akné, cukrovce a při nadměrném psychickém či fyzickém vypětí. Zdravotní účinky kvasinek byly známy už dříve, jak dokazují zmínky v nejrůznějších historických lékařských knihách. Škoda, že moderní lékařská věda na tyto účinky často zapomíná.

Voda

Voda je vedle sladu, chmele a kvasinek základní surovinou pro výrobu piva, vodu k vaření piva pak nazýváme varní vodou. Ve středověku, pokud nebyl dostatek kvalitní studniční vody, používala se voda říční, známkou čisté vody s vhodným složením pro vaření piva byl prý puškvorec rostoucí na břehu řeky.

I když jsem puškvorec na břehu řeky Moravy objevil, používám podzemní vodu z bzeneckých luk - Vápenice, Petránky, Příčiny, Dubová, Blatná a Rájce, které leží v těsném sousedství národní přírodní památky Váté písky.